Mt. Mabu Dinosaur Park, 4.

17. března 2018 v 21:16 | Viza |  Mt. Mabu Dinosaur Park


Jinx

Malý nákladní jeřáb se s hukotem pohnul. Na zpevněných lanech se houpaly dva masivní síťované balíky, z nichž oky na všechny strany trčela zeleň, tvořena převážně větvemi nějakých podivných tmavozelených rostlin, které museli představovat nějaké obrovské kapradiny, nebo něco na ten způsob. Každý z těch balíků musel vážit přinejmenším sto kilogramů.

Balíky se zhoupnuly přes horní okraj pevné ocelové ohrady a za navigace pracovníků transportního týmu je jeřáb spustil při okraji betonového základu. Tam je skupina tří mužů v šedých vestách odhákla, lana jeřábu se zase vrátila na druhou stranu klece a muži začali balíky pečlivě rozdělávat a rozhazovat velké listoví do dvou nerezových "žlabů", připomínající spíše květináče. Muži tam větve umisťovali do malých, jen několik centimetrů širokých mřížek. Žlaby oddělovala od zbytku ohrady malá přemístitelná bariéra, vysoká jen metr a půl, obehnaná po straně elektrickým ohradníkem. Tváře a odhalené paže mužů se třpytila potem, umělé světlo na ně dopadalo z vysoké výšky skalního stropu. Topná zařízení pracovala na maximum, aby nízké teploty v této umělé jeskyni vyhnala výš - mnohem výš. Bylo tu přinejmenším třicet stupňů, zcela určitě ještě víc. Z toho důvodu také na mnoha místech byly rozmístěny barely s vodou.

Přímo nad bariérou, rozdělující ohradu na menší a větší část, se kymácela čtveřice malých hlav nasazených na relativně dlouhých krcích. Listoví z balíků končilo rovnoměrně ve žlabech, jeden z mužů ovšem zvedl obě ruce s dlouhou větví a nabídl jí nejmenšímu ze zvířat, které jen velmi pomalu spustilo hlavu přes bariéru, rozevřelo tlamu a zuby doslova oholilo zpeřené listy z větve.

"Jakže se to jmenuje?" zeptal se jeden z nich, když si otřel dlaní lesknoucí se čelo.

"Platé-nějak." odpověděl mu muž, jenž zvířata krmil ručně. Fascinovaně přitom hleděl do malých tmavých očí umístěných po stranách hlavy.

"Plateosaurus." ozval se s posměškem holohlavý muž stojící na ochozu ohrady. Opíral se o plot a sledoval krmení zvířat. "A jsou to pěkně velký potvory."

"Jinxi! Sakra! Kde se tu bereš? Co tu vůbec děláš?" vyhrkl ruční krmič, Roy, a ohlédl se.

"Vyšel jsem po schodech - musím dohlížet na předání." odpověděl Jinx. Velmi pomalu se narovnal a zamračil se. Byl to vysoký holohlavý muž, ramenatý, se silnou čelistí a rozšklebenou jizvou, která se táhla od vrcholku jeho holé hlavy, přes ucho až po koutek úst, odkud pak jizva s malou mezírkou přeskočila na bradu. Tvářil se vážně, mhouřil zlostně se lesknoucí oči. "Ty jsi Roy, že?" Jinx očima sjel na ručního krmiče, který jen nespokojeně mlaskl. "Tak hele, Royi - měli byste si pohnout. Máte zpoždění. V parku měli být před dvěma dny, a protože tam pořád nejsou, byl jsem pověřen, abych na to dohlédl."

Roy se ušklíbnul a podrbal si tvář, porostlou několikadenním strništěm. Měl utrápené oči, jakmile se ovšem jeho pohled střetl s Jinxovým, zhluboka si oddechl a otráveně obrátil hlavu zpět k malé hlavě plateosaura, jemuž přistrčil další větev z balíku. Musel jí držet oběma rukama. "Kdo tě pověřil?"

"Howardsová osobně. Volala mi před půl hodinou."

"Howardsová osobně, hmmm! To už asi něco znamená, že? Však se mezi námi říká, že jumpeři skákají mnohem dál - dokonce i do nižších partií zadních částí lidského těla, že?" Roy se zhluboka nadechl. Důležitě zvýšil hlas. "Za to zatracený zpoždění nemůžeme! Byla to vaše chyba, že jste nám neposkytli správné informace! Tyhle příšery mají osm, ne pět metrů, jak bylo řečeno. Než jsme je mohli vypustit, aby si trochu zvykli, museli jsme to tu celé upravit."

"Jaký je problém v tom posunout vnitřní bariéru o tři metry dál?" zakroutil Jinx hlavou. Znovu se opřel o vrchol ohrady a ukazováčkem zamířil přímo na Roye. "Uvědom si, že jsme měli být už hodinu pryč, ale tím, že nejste schopní vyložit, postarat se a zase naložit pár zvířat, zdržujete nejen celý plán, ale i mě a můj tým! Jestli nechceš, abych tě otravoval, Royi, jednoduše si pohni! Vem si klidně přesčas, jestli je to nutný - stejně jsem slyšel, že ti tam pár hodin chybí!"

"To bys nebyl ty, abys nelezl do osobního života jinejch, že, Jinxi?" zabručel otráveně Roy. "Vy jumpeři to máte evidentně hodně jednoduchý."

Jinx se hluboce zamračil. "Kdyby ses víc učil, Royi… Kdyby ses jenom víc učil a nebyl blbej, možná bys byl tam, kde jsme my… Mimochodem, do tří hodin musíte ty zvířata naložit a vyrazit s nimi do parku. A nechci slyšet výmluvy, že letadlo není připravené - totiž je, abys věděl, byl jsem to osobně zkontrolovat."

Jinx se prudce odrazil od zábradlí a s tlumeným dupotem odkráčel ke schodišti, po němž sestoupil dolů a zmizel v hale. Jeho hrubý hlas se ještě jednou ozval, jak na někoho volal. Roy se po krátké chvilce otočil, a když se ujistil, že Jinx nestojí na zábradlí, tiše si sám pro sebe zanadával. Pak se podíval na své kolegy. "Fajn, slyšeli jste Joker-Jinxe! Musíme si pohnout! Jumpeři nemají co na práci…"




Jinx kráčel přes umělou jeskyni, vybavenou od podlahy ke stropu vybavením, o němž sám občas pochyboval, že ví, k čemu slouží. Osvětlení se táhlo po hladce opracovaných stěnách a bylo i na stropě, ve výšce čtrnáctipatrové budovy. Do prostoru světla vrhala často mdlé bílé světlo, proto tu byla rozeseta po celé hale řada světlometů. Mnoho vrat ve stěnách vedlo do stejně velkých hal, někdy do mnohem menších místností určené pro pracovníky nebo do laboratoří. Stejně tak tu ve vymezeném prostory stály obytné buňky, sloužící jako menší laboratoře, odpočinkové místnosti, skladiště nebo jako zbrojnice. V zadní části hlavní haly byly dvě masivní nákladní kruhové rampy zrcadlově obrácené, označená výraznými žlutočernými cedulemi, jenž vedli do nižších pater pod nimi. S tlumeným syčením po nich sjížděli skladištní vozíky a dlouhým kruhem objížděli silný nákladní výtah dolů do tmy.

Jenom tahle obrovská zadní Hlavní jeskynní hala byla místem, kde se potkávali oba dva transportní týmy. Jinx a jeho tým, transportní tým číslo jedna, doručovali odchycený náklad, mezitím co Roy a jeho tým si zase zvířata převzal a dopravil je bezpečně do parku.

Jinx zamířil k východu ze Hlavní jeskyně. Prošel vpředu zavřenými vraty do První haly, kde stála dvojice masivních nákladních letadel a jeden malý osobní tryskáč asi pro dvacet lidí. Tahle otevřená jeskyně se podobala spíše gigantickému hangáru, přistávací dráha se táhla přímo odtud ven nad útesy a možná ještě pár stovek metrů nad moře směrem k východu. Obrovitá vrata byla dokořán rozevřena a vpouštěna přinejmenším do téhle části jeskyně příjemný čerstvý mořský vzduch. Jinx věděl, že celá tahle lokace leží na pobřeží, netušil ovšem, na jakém - ovzduší bylo o něco chladnější, než to, které vyvolávali o halu vzadu, kde byla jejich zvířata připravována k transportu do parku. Přistávání letadel bylo vždy řízeno velmi přesně, piloti museli zvládat relativně krátkou ranvej a zejména tyhle obrovská letadla, ta nákladní, představovala pro celou tuhle jeskynní oblast riziko. Kdyby pilot nezvládl přistát a tohle obří letadlo by nezvládlo zastavit, pravděpodobně by zabil stovky pracovníků DTech a zničil zařízení za miliardy. K takové nehodě naneštěstí ještě nedošlo, neboť tu byla jenom maličká skupina těch nejlepších a nejzkušenějších pilotů, posbíraných po celém světě.

Jinx přešel až k vratům a zahleděl se ven. Zastínil si oči proti bledému světlu slunce a povzdechl si. Tohle byla jediná možnost, jak se mohl ujistit, že svět tam venku pořád je, ačkoliv civilizace musela být přinejmenším pár stovek kilometrů daleko. Howardsová podle Jinxe byla hodně paranoidní, na druhou stranu její obavy chápal a jako bývalý voják dokonce schvaloval. On si uvědomoval, jakému riziku Howardsová vystavuje nejen sebe a svou firmu, ale i celý svět. Howardsová tohle riziko minimalizovala tím, že vybudovala umělé jeskyně a ukryla je daleko od dohledu civilizace. A také se pojistila, že pokud by vyšlo najevo, co se tu děje, mohla by vše, co vybudovala, během několika krátkých minut vymazat - věděl o náložích, které by toto místo dokázali dostat pod hladinu moře ve zlomku vteřiny. Howardsová byla ochotná obětovat všechny miliardy vložené do tohoto projektu, ale stejně tak byla ochotná obětovat i životy lidí. Jinx proto převzal veškerou zodpovědnost a tohle místo chránil za každou cenu. Opravdu za každou.

Už několik let Jinx trávil tady, za vraty umělých jeskyní. Jinx tu byl od začátku, hodně zavedených věcí byla jeho zásluha, nebyl tu ovšem hlavním vedoucím. Vlastně se zdálo, že v jeskyních nevelí nikdo - fungovali jen tak, že si mezi sebou předávali ty nejdůležitější informace a časový plán, mezičas pak vyplňovali úklidem a opravami, nebo ve společenských místnostech. Možná proto, že tu vládlo pracovní bezvládí, se mnozí obraceli na Jinxe, už kvůli jeho zkušenostem, které u DTech nabral za těch několik let. Howardsová mu věřila a ty opravdu nejdůležitější úkony svěřovala zejména jemu. Včetně její neteře, Amandy Doe, která byla přidána k jeho týmu.

Jeho transportní tým Jedna byl o dost menší, než tým číslo Dvě. Tvořilo ho jen šest lidí - on, Jinx, neteř a zároveň nejmladší osoba v týmu Amanda, běloruska Renya Karskaja, jeden příliš chytrý muž z Argentiny, Valentin Halder a jeho starý otec, nadšený "dinosaurolog", jak mu s posměchem říkali, Augusto Halder, a také jeden trestanec, malý japonec, Nagai Tsugihara. Byli všichni až moc rozdílní, z různých koutů světa, ale Howardsová si právě je vybrala osobně. Proč? Jinx se nikdy neptal. On-trestanec, dva "amatéři-odborníci", jedno dítě, jedna mlčící žena a jeden japonský trestanec. Jinx říkal, že to byl nejlepší tým pod celým vesmírem.

Celý jeho tým seděl v jedné společenské buňce, složené ze tří různých - první stála na délku a byla připojená k druhé; celá buňka byla tedy větší a delší než řádný obytný karavan. Po jejím boku byl otevřený stan se dvěma stolky a plastovými židlemi, a také CD přehrávač napojený na prodlužovačku schované u jedné nohy stanu, které pořád dokola přehrával country. Jeho tým rád vtipkoval, že jsou zrovna v kempu mezi výlety. U úzkých dveří do buňky visela cedule TRANSPORTNÍ TÝM Č. 1, ten byl však černým sprejem přestříkán a pod ním napsáno JUMPEŘI. Takhle to tu kdysi našli, když se vrátili z průzkumu, a už to tak nechali. Většina pracovníků to používala jako hanlivé označení, ale jim připadalo skvělé odlišit se a říkat si jumpeři.

Ve stísněném prostoru jejich buňky bylo prakticky vše. V první buňce byla maličká kuchyňka, složitelný stůl a rohový gauč, který přímo navazoval na vsunutou skříň. Kuchyňka byla zase umělou přepážkou oddělena od pracovního koutu. Pak byl úzký průchod dveří do druhé buňky, kde byla trojice uzoučkých paland, pod nimiž byli vždy přihrádky po dvou pro osobní věci a oblečení.

Našel je tam, když se vrátil z téhle obchůzky. Nagai seděl v koutě a s lámanou angličtinou o něčem "diskutoval" s Valentinem přes skládací stůl, mezitím co starý Halder seděl na opačné straně s papíry pro jejich další "výlet" v pracovním koutku. Slyšel taky hrubý Renyin hlas a Amandu v místnosti s palandami. Krátkovlasá Renya při cvaknutí vchodových dveří vykoukla a podívala se na Jinxe. Renya byla ze všech nejvýraznějších; byla vysoká, měla tetování po celé délce obou paží, nad levým uchem měla po straně hlavy několik tenkých vyholených pruhů, a jiskřivě zelené oči. Amanda byla malá, vysoké Renye dosahovala akorát po ramena, a vypadala spíše jako puberťačka, než jako nějaký schopný pracovník DTech. Všichni jumpeři se domnívali, že jí Howardsová na jeho tým nasadila záměrně - ach, ta paranoia…

Jinxe při vstupu ohlušil zdvihající se hlas Valentina. Chraplavý Valentinův "pískláček" se zaryl do Jinxových uší tak nemilosrdně, jako když učitelka z nějakého filmu škrábe ostrými nehty na rovnou plochu tabule, tak moc protivný Valentinův hlas byl. Do toho se přidal hlas Nagaie a jeho lámané angličtiny a Jinx propadl dojmu, že vstoupil do koncertní haly.

"Tak co," ozvala se Renya a pomalu vstoupila do už tak úzkého prostoru. "Máš nějaký další plán?"

Jinx pokýval hlavou a pak jí rychle zatřepal. "Howardsová chce odbavit nejprve plateosaury, pak nám dá vědět, kdy vyrazit. Zatím si máme prý prostudovat dokumenty, které nám poslala a připravit se, ale pokyn k dalšímu výletu dá až pak." Jinx se protáhl okolo stolku a naklonil se ke starému Halderovi. Augusto Halder měl něco přes padesát, měl šedivé vlasy, pomalu plešatěl a měl rozpláclý křivý nos. Jeho syn, Valentin Halder, měl vlasy nepřirozeně světlé blond a oproti křivému nosu otce, Valentin měl nos dlouhý a špičatý. Rozdíly mezi nimi byly výrazné. "Jak to vypadá? Co jsme dostali dál?"

"Jestli to čtu správně, další je Scelidosaurus." odpověděl Halder a rozhrnul hromádku papírů, přičemž jeden podal Jinxovi. "Asi čtyři metry dlouhý obrněný dinosaurus z přelomu triasu a jury, hojně rozšířený od Ameriky po Tibet v Asii."

"Až tak? Plateosaury jsme posledně hledali po všech čertech, hlavně že měli být všude - třikrát jsme se vrátili a posunuli…" Jinx se zamračil, prolétl očima papír. "Takhle to zvíře má vypadat? Nevypadá moc chytře, ale bojím se, že bude často středem pozornosti něčeho většího už podle těch destiček. Budeme potřebovat každou ruku a všechny oči. Asi přibereme bezpečností kamery navíc a někoho dalšího, možná z dvojky..."

"Takže!" ozvala se najednou Amanda, která se vsoukala do hlavní buňky. "Znamená to, že tentokrát pojedu s váma, že jo?"

"Nemyslím si, že by to byl dobrý nápad, Amando," odpověděl suše Jinx, aniž se na ni podíval.

"Ale já jsem připravená, chci tam jet s váma!"

"My nikam nejezdíme, zlato," přerušila jí Renya s povzdechem.

"To je fuk, jestli jezdíte, běháte, plazíte se tam, nebo lítáte - ale já tam chci taky." Amanda se na ně zadívala jako malé štěně, nikdo neodpověděl. Pak se otočila na Augusta Haldera. "Pane Haldere, prosím, zastaňte se mě! Vždyť jsem taky součást týmu! Vždyť jsem taky jumper!"

Augusto se na ni podíval. V jeho očích to byla dívenka, bral jí skoro jako vnučku, pak se očima podíval na Jinxe a jeho rozšklebenou jizvu. Představil si, jak by Amanda vypadala s jizvou jako tahle, a co kdyby jí dokonce chyběla polovina obličeje… "Já nevím, Amando. Vážně nevím. Není to legrace, víš?"

Jinx si oddechl, stejně tak i Renya, pak se ale zvedl Nagai Tsugihara. "Zkusme to. Nemusí do terénu, ale může zůstat v táboře."

"Do tábora se taky můžou občas dostat ty nejhorší problémy, Tsugiharo, já o tom něco vím!" syknul rychle Jinx, ve snaze ho od téhle opozice odradit.

Starý Halder se nakonec zhluboka nadechl, obrátil se na židli a rozhodil rukama. "A víte co? Nakonec to přeci jenom není úplně špatný nápad. Sám jsi, Jinxi, řekl, že budeme potřebovat všechny ruky - a taky hodně očí. To jsi řekl a není to zas tak dlouho. Amanda by tak mohla poznat skutečnou podstatu naší práce, a vem to také tak, Jinxi, že čím dříve se s tím seznámí, tím lépe - pro nás, i pro ni."

V buňce nastalo ticho a Jinx s hlasitým zavrčením přikývnul a nakonec souhlasil. Amanda se zaradovala a přesunula se do druhé buňky. Bylo slyšet, jak si vesele pro sebe špitá, mezitím co Jinx se rozhlédl po ostatních členech v naprostém tichu. Valentin se otočil na otce a poťukal si na čelo, obličej se mu nešťastně protáhl, Renya jen vrtěla hlavou a v rodném jazyce pronášela co nejhrubější nesouhlas, jediný Nagai se tvářil skoro vítězně a Halderovi probleskla tváří nejistota. Jinx se zamračil a vyšel ven, Renya ho následovala. Jakmile dveře zacvakli, Renya zrychlila.

"Ona to nezvládne," špitla Renya. "Nevydrží to tam! Co když zpanikaří a něco se jí stane?" syknula a zachytila Jinxe a ruku. "Nepamatuješ si snad, co se stalo tomu chlapci, co ho k nám dali předtím? Co se stalo tvému bratrovi?!"

Jinx se vytrhl a rozhlédl se, aby se ujistil, že ho nikdo neslyší. Pak se naklonil k Renye, oči se mu nepřirozeně zatřpytily smutkem. "Pak z ní přivezeme pouze to, co jim nebude chutnat…"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.