Cykasy

25. února 2018 v 7:26 | Viza |  Rostliny
Zastoupení makroflóry v druhohorách bylo velmi různorodé, od plavuní a přesliček, přes kapradiny až po jehličnany a krytosemenné rostliny, jenž se objevily v křídě. Mnoho rostlin připomínalo svým vzhledem kapradiny nebo palmy, mezi "vzhledy" těchto dvou skupin stojí cykasy, podsadité nahosemenné rostliny, jenž představovaly až do křídy, zejména v nižších zeměpisných šířkách, velmi rozšířenou skupinu rostlin.

V málo pozměněné podobě přežily cykasy druhohorní období až dodnes, rozšířené jsou hlavně v subtropických a tropických krajinách, ale některé druhy, jako např. cykas japonský (Cycas regulata) dokáže snést i velmi nízké teploty a ačkoliv neroste přirozeně v chladnějších pásmech, je možné ho vypěstovat. Je známo více než 300 druhů a představují také nejohroženější skupinu rostlin na světě, jsou dokonce vzácnější než pandy.

kredit: Cykasy.cz


Cykasy jsou dřevnaté rostliny, které připomínají často palmy, nebo také kapradiny. Dnešní cykasy jsou poměrně velké oproti svým druhohorním předkům, dorůstají výšky až několik metrů. Australský cykas Lepidozamia dokonce zvládne dorůst výšky až 20ti metrů. Listy jsou velké, kožovité a svým vzhledem připomínají listy kapradin. Vyrůstají vějířovitě z vrcholku silného kmene, který bývá jak nad zemí, tak někdy částečně nebo zcela ukrytý v zemi. Cykasy mají zajímavý mechanismus v kořenech, které umožňují při požáru "zatáhnout" kmen trochu do půdy, zpět nad povrch půdy ovšem nedoroste. Mnoho cykasů tak zůstává díky opakovaným požárům z velké části pohřbeno. Cykasy jsou zpravidla stálezelené, některé druhy v tropických oblastech v období sucha opadávají. Jsou dvoudomé a rozmnožují se za pomocí šištic, které dorůstají až metrové délky.

Původně se předpokládalo, že cykasy pocházely až z triasu, první pravé cykasy se ovšem objevily už v permu před asi 280 - 250 miliony lety. Cykasy jsou ovšem ještě mnohem starší. První fosilní záznamy pocházejí ze svrchního karbonu z USA, Spermatopteris a Phasmatocycas, přičemž za jejich předky se považují kapraďosemenné rostliny. Druhohorní cykasy byly o něco menší než dnešní žijící cykasy - z fosilních pozůstatků je patrné, že měli mnohem menší olistění, menší a štíhlejší kmeny. Také mezi nimi bylo mnohem častější rozvětvení kmene.

O permských cykasech toho není mnoho známo. Fosílie z této doby nejsou tak četné, překvapující je jejich přežití podmínek na konci permu. V přežití permských cykasů hrála roli hlavně jejich vysoká odolnost vůči vlivům prostředí, které bylo na konci permu horké a suché, během něhož většina vlhkomilných rostlin vyhynula.

Fosílie českého cykasu Jirusia.
kredit: Cykasy.cz

Během triasu dochází k postupné obnově v rostlinné říši a cykasy, které zvládly přežít permské vymírání, se začaly šířit. Před asi 225 - 220 miliony lety došlo k velkému nárustu jejich diversity a obsadily téměř všechna možná prostředí. Z fosilních záznamů je patrné, že byly cykasy celosvětově rozšířeny a tvořily důležitou součást flóry v téměř každém biotopu. V pozdním triasu jsou známé hlavně fosílie šištic rodu Dioonitocarpidium velké asi 5 centimetrů a také Pseudoctenis, jehož fosílie jsou známé už od svrchního permu až po křídu. Listy Pseudoctenis byly dlouhé až 1 metr. Ze středního triasu pochází také Antarcticycas, jenž se vyskytoval na území Antarktidy a také švédské fosílie stromovitého cykasu Bjuvia simplex.

V juře cykasy dosáhly svého maximálního rozvoje a rozšíření - tvořily téměř 20% celé flóry společně s jinany. Rostly v subtropických, tropických a také v mírných pásmech, společně s benetity se začaly soustředit do nižších zeměpisných šířek. Velmi častým evropským exemplářem bývá Androstrobus, který je znám z fosílií samčích šištic o délce asi 5 centimetrů. Většina jeho fosílií byla nalezena společně s listy Pseudoctenis.

Pokles podílu zastoupení cykasů ve flóře přišel v křídě. Ačkoliv byly cykasy nesmírně odolné vůči suchému podnebí a celosvětově rozšířené, přičemž se jim během druhohor mimořádně dařilo, s nástupem krytosemenných rostlin jejich počet výrazně klesl. Může za to pravděpodobně fakt, že krytosemenné rostliny se svým růstem a odolnějšími semeny zabírali prostředí mnohem svižněji, než pomalu rostoucí kmeny cykasů. Krytosemenné rostliny na konci křídy zcela převládly a cykasy a další nahosemenné rostliny, byly ze své dominantní pozice více-méně vytlačeny.

Cykasy jsou také velmi často uváděny jako "živoucí fosílie", což je poněkud nepřesné, pomyslíme - li na fakt, že línie moderních cykasů se začala tvořit až na konci druhohor a málo nezměněné druhy, která známe dnes, se začaly vyvíjet teprve před 12ti miliony lety. Dnešní cykasy mají stále řadu primitivních archaických znaků podobně jako jejich předci a bývají často součástí tzv. pravěkých expozic v botanických zahradách. Atraktivní vzhled těchto ohrožených rostlin také způsobil, že se stali středem sběratelské vášně.

kredit: BioLib/Forest & Kim Starr

zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Cycadales
http://www.cykasy.cz/Cykasy/Cykas.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lepidozamia_hopei
kolektiv autorů: PREHISTORIE, 2009
M. Košťák: Dávný svět zkamenělin, 2004
 


Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 25. února 2018 v 8:12 | Reagovat

Jen se mi je moc nedaří pestovat, i když ten co mám teď jede už docela dlouho. Předtím jsem cykas "ulil" zaléval jsem jednou za tři týdny, i to bylo příliš často,chce to jednou měsíčně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.