Historie a proměny rekonstrukcí, III.

9. července 2016 v 16:17 | Viza |  Paleoart
kredit: Robert T. Bakker

Když se přiblížilo 21. století, bylo zobrazování dinosaurů o něco přesnější - staré názory na tahání ocasů nebo život sauropodů ve vodě se vytrácel, vymíral a byl nahrazován mnohem modernějšími názory, z nichž se většina úspěšně přenesla do 21. století.


Mezi předními vědci 20. století se stal Robert T. Bakker, který už od 60. a 70. let prosazoval dinosauří teplokrevnost a nejmodernější vize dinosaurů jako aktivních tvorů se sociálními schopnostmi. Nový směr vnímání dinosaurů vybudoval kupodivu Bakker, ačkoliv spolupracoval s řadou paleoilustrátorů; sám byl totiž velice dobrým kreslířem a své doby vyobrazoval dinosaury nesmírně moderním způsobem, kam přenášel především své názory a myšlenky. Na jeho ilustracích (nalevo Bakkerův Deinonychus) už byli dinosauři jako aktivní zvířata, zobrazovaná i ve velice dynamických pózách ve skoku, v běhu, v soubojích. Některé jeho kresby dokonce zohledňovali i možné opeření, které do té doby bylo odmítáno. Bylo to něco moderní, čehož se začali chytat i tehdejší ilustrátoři.

Umění paleoartu se velice výrazně změnilo na konci 90. let, těsně před počátkem 21. století. Mohl za to nález z roku 1996 ze severovýchodní Číny, pocházející z provincie Liaoning - Sinosauropteryx. Tento malý teropod, vzdálený příbuzný evropského kompsognáta (Compsognathus) byl naprosto první fosílií nelétavého dinosaura, u něhož bylo přítomné jemné a velice jednoduché "protopeří". Nález vyvolal obrovskou seznaci. Začalo se krátce po té uvažovat i o možném opeření u ostatních dinosaurů.

kredit: Julius T. Csotonyi

Moderní paleoartisté se ihned k takovým nálezům přiklonili a s velkým nadšením dokonce převzali. Nový dinosauři moderních paleoartistů už netahali ocas po zemi, nežili ve vodě a nebyli zobrazováni jako těžkopádná zvířata. Množili se rekonstruce vědecky přesné a starší umění bylo definitivně odsunuto. Staré vyobrazení je dnes nejen nepřesné, ale už vůbec není uznávané, mimo těch, které vznikli ve "své době", čili za Knighta či Buriana.

Změna nenastala pouze v rekonstrukcích pravěkého života, ale i v technikách používaných při kreslení. Nové technologie umožnily paleoartistům mnohem širší využití jejich schopností. Mezitím co v minulém století se využívaly převážně tradiční techniky jako byla malba akvarelem, tuší nebo technika kvaše a perokresba (zejména nejstarší rekonstrukce), v současné době je toto tradiční umění nahrazeno převážně digitálním zpracováním za pomocí uměleckých (grafických) tabletů a programů. Někteří dnešní paleoartisté dnes také využívají k rekonstrukci i 3D modelování, které následně zasazují do fotorealistické krajiny.

Něco málo o hvězdách dnešního paleoartistického umění
21. století přináší nové tváře a také jich není málo. Za rozšíření umění paleoartu vděčíme hlavně internetu, díky kterému se informace šíří raketovou rychlostí. Mezi dnešní světové paleoartistické špičky, jejichž kresby a malby lze vidět po celém světě od muzeí, odborá studia, přes knihy až po časopisy, patří nepochybně Raúl Martin, Julius T. Csotonyi (jeho malba ornithocheira je hned napravo), John Sibbick, nebo také Rober Nicholls, Fabio Pastori nebo Louis V. Rey. Je to jen řada z umělců, kteří vládnou podobně jako tyranosauři, svému období. K neméně známým patří i Ville Sinkkonen, Simon Stålenhag (tento umělec je hlavně znám pro své sci-fi kresby zahrnující i dinosaury), Vladimir Konstantinov, (zpravidla 3D; Konstantinov navíc proslul modely ve hře The Isle, Primal Carnage nebo pro řadu dokumentů z produkce BBC) nebo Sergey Krasovskiy (je jedním z mála, kteří stále kreslí tradičními technikami; jeho rekonstrukce se často objevují u zveřejnění objevů, viz nedávný Spiclypeus) a také Emily Willoughby (proslulá vyobrazováním plně opeřených dinosaurů). Mnoho moderních paleoartistů ovšem vystupuje v anonomitě nebo pod psedonymem, avšak jejich rekonstrukce jsou volně dostupné k prohlédnutí a řada z nich je využita pro moderní publikace.

Moderní paleoartisté ovšem nespoléhají pouze na svou fantasii, ale hlavně na vědecké poznatky, kterých plně využívají ke zpracování svých rekonstrukcí. Velká část dnešních paleoartistů spolupracuje s paleontology, čímž se jejich rekonstrukce stávají přesnějšími a zobrazují vymřelí život v jeho nejvěrnější podobě.

Krátce o českých paleoartistech
Mezi paleoartisty nejsou pouze lidé ze zahraničí, ale i čeští umělci. Ačkoliv Z. Burian bude mezi našimi umělci patřit k jedné z nejzářnějších hvězd ještě po dlouhá staletí, vyrostla mu v průběhu let konkurence. V České republice vzniklo sdružení PAS (Paleoart - Art and Science), tvořené našimi dnešními českými paleoartisty. Pro většinu z nich byl právě Zdeněk Burian velkou inspirací.

Mezi nejpřednější české paleoartisty patří nepochybně Vladimír Rimbala z Brna, jehož ilustrace se objevily ve velké řadě publikací, včetně titulů od V. Sochy - Dinosauři od Pekelného potoka a také ilustroval nejnovější román Poslední dny dinosaurů. V minulém století - mimo Buriana - byl předním paleoaristou Jan Sovák, který ilustroval Špinarovu knihu Velcí dinosauři a Svět pravěku od B. Záruby.


zdroje informací:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_T._Bakker
D. Naish: DINOSAUŘI, VELKÁ KNIHA OBJEVŮ, 2009
 


Komentáře

1 Gil Gil | Web | 10. července 2016 v 23:35 | Reagovat

Knihy, kde veškeří dinosauři

- neustále lezli z vody
- byli všichni šedozelení
- a tahali bezradně ocasy
mám ještě v živé paměti :DD

(Nic proti nim, byly také hezké a s citem a podle objevů jaké existovaly v té dané době a všichni jsme byli vděční, ale:) jsem moc ráda, že už je to dnes pokročilejší :)
  Ten objev protopeří musel být prostě fascinující :)
A že máme jednoho z nejpřednějších českých paleoartistů tady kousek od nás v Brně, je tedy moc hezké :)

2 Viza | Mossy Plains Viza | Mossy Plains | Web | 13. července 2016 v 12:46 | Reagovat

[1]: Jo, já si takový knížky taky pamatuju, ostatně se snažím dvě dostat jako památeční do sbírky... :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.