Historie a proměny rekonstrukcí, I.

4. června 2016 v 14:14 | Viza |  Paleoart
Kdybychom měli stroj času, mohli bychom se kdykoliv vypravit do minulosti, zkoumat a pozorovat tvory, o kterých často sníme s otevřenýma očima v muzeích, přímo před jejich smontovanými pozůstatky nebo před obrazy, na nichž ožívají často ve věrně vyobrazených krajinách. Žel, ani dnes, v jakési parabudoucnost ze sci-fi 70., 80. a 90. let minulého století, nemáme fantastický stroj času, který by nám umožnil se vrátit zpět.

Existuje ale jedna možnost, která nám stvoření, a nejen druhohorního světa, může přivést k životu a vyobrazit je tak věrně, jak je to jen možné. Za pomocí rekonstrukcí...


Paleoart (někdy také název paleoilustrace) je dnes - svým způsobem - považován za velice dynamicky se proměňující odvětví výtvarných umění. Jako "paleoart" je označen každý pokus o rekonstrukci prehistorické krajiny, tvora, rostliny, nebo reprezentace jejich fosilních zbytků. Paleoart samotný jde ovšem ruku v ruce s širokou škálou znalostí anatomie a biologie, proto většina dnešních umělců často spolupracuje a konzultuje svoje práce s paleontology. Umělecké rekonstrukci např. tyranosaura (Tyrannosaurus) předcházejí mnohem podstatnější záležitosti, než je jeho nakreslení a vybarvení... Každičká rekonstrukce totiž začíná objevem fosilních pozůstatků, jejich vlastní rekonstrukcí, a teprve po té přijde na řadu rekonstrukce obrazová. Vznik paleoartu tak spoléhá na spolupráci odborníka a umělce. Umělec a spisovatel, James Gurney, popsal spolupráci vědců a umělců takto: umělec je očima vědce, protože skrze jeho ilustrace dostávají teorie tvar; paleoart určuje, jak bude veřejnost vnímat dlouho vyhynulé živočichy.

Přestože dnes už díky práci vědců máme mnohem širší povědomí o tom, jak prehistorická zvířata a jejich okolí vypadalo, přinejmenším přibližně, před ještě několika málo desítkami let tomu tak ovšem nebylo. Jistě si vzpomenete na nejslavnějšího českého výtvarníka, Zdeňka Buriana, jehož malby prehistorických živočichů byly ozdobou snad každé knihy u nás v Československé a později i v České republice, nebo dokonce na film Cesta do pravěku, který byl taktéž inspirován ilustracemi Buriana. Ačkoliv jsou jeho kresby vysoce cenněné a uznávané, z hlediska moderní paleontologie už tak uznávané nejsou, ačkoliv i většina vědců na ně kouká s jistou úctou. Většina dinosaurů vyobrazených Burianem a jinými paleoartisty, totiž představuje dinosaury jako těžké tvory. Teropodi jsou zpravidla vzpřímení skoro jako člověk, a velcí sauropodi táhnou ocas za s sebou po zemi. Taková představa dinosaurů je mylná, ačkoliv někteří umělci je stále takto zpodobňují, a to i v době veřejně dostupných informací.

Naprosto první rekonstrukce dinosaurů vznikli díky popisům dvou dinosaurů - megalosaura a iguanodona. Richard Owen popsal tyhle tvory jako těžká, pomalu se pohybující zvířata se silnýma končetinama, velice podobným dnešním nosorožcům a slonům. Na dlouhá desetiletí se tak ustálil názor, že dinosauři byla těžká, nemotorná zvířata, táhnoucí ocas po zemi. První obrazová rekonstrukce se objevila v r. 1933 v Penny Magazine, kde byl Megalosaurus (první objevený dinosaurus) zobrazen jako tvor s výrazně krátkýma nohama a zavalitým tělem.

Sochař a umělec, Benjamin Waterhouse Hawkins, vytvořil model megalosaura pro 1. mezirnárodní výstavu v Londýně, později i iguanodona a řadu dalších prehistorických tvorů a to ve spolupráci s Owenem. Dříve obě zvířata zrekonstruoval jistý Samuel G. Goodrich, který nejprve zrekonstruoval megalosaura, a po té i Mantellova iguanodona. Obě zvířata byla popsána a zobrazena jako těžká stvoření s krátkým krkem, rozložitým tělem a mohutnýma nohama, nemálo připomínající savce, a Iguanodon byl navíc dokonce zpodobněn s rohem na čenichu. Jak dnes naneštěstí víme, byl součástí jeho
přední končetiny. Za života tvořil bodec palce, nikoliv roh na vrcholku čenichu. Ačkoliv takto nepřesné modely vybudovali na základně několika málo fosilních pozůstatků, těší se dnes velkému zájmu návštěvníků Crystal Palace Park, kde je vystaveno 33 modelů pravěkcýh zvířat v životních velikostech, včetně dvou iguanodonů a číhajícího megalosaura.

kredit: Brian Marshall

Proměna dinosaurů v rozmanité živočichy trvala mnoho let, ačkoliv už v r. 1849 si Gideon Mantell uvědomoval, že tvor, kterého našel, nebyl rozhodně těžké zvíře podobné dnešní tlustokožcům jako sloni a nosorožci, ale naopak. Bohužel, svoji vizi nebyl schopen nikdy realizovat, neboť v roce 1852 Mantell zemřel a modely z Crystal Palace Park dostali podobu takovou, jakou jim určil Owen. Ostatně, teorii Mantella nepřímo potvrdili nálezy hypsilofodona a malého kompsognata z Německa.

S každým nálezem se tvárnost dinosaurů, do té doby pořád zobrazovaná jako obří monstra na čtyřech končetinách, křivila a srovnávala do podoby, kterou jim nakonec určil Charles Robert Knight (1874 - 1954). Dinosauři se přiblížili k podobě, která je jim vlastní dnes, nicméně, i Knight zobrazoval dinosaury způsobem, který nebyl stále anatomicky správný, nicméně, jeho umění ovlivnilo mnoho paleoartistů několika následujících desítek let, včetně našeho známého Zdeňka Buriana, který je nazýván jeho "přímým nástupcem".

Charles R. Knight byl talentovaný mladý muž, jenž už v šestnácti letech pracoval pro velkou soukromou dekoratérskou firmu, teprve však později se stal uznávaným. Koncem 19. století se orientoval především na vytváření přírodních scénérií pro řadu knih a časopisů, jeho nejvyšší sláva přišla až počátkem 20. století, kdy se stal uznávaným umělcem, zobrazující pravěký život. Začal spolupracoval s Americkým přírodním muzeem, se kterým spolupracoval až do třicátých let minulého století. Mezi jeho nejslavnější kresby patří bojující Lealeps. Knight zobrazoval dinosaury velice dynamicky, jako pohyblivá zvířata; přesto je vyobrazil také tím způsobem, aby poukázal na to, že dinosauři byli předem určení k vyhynutí, přesto se stal se uznávaným a obdivovaným jak mezi veřejností, tak mezi paleontology. Jako umělec se však setkal s velice tvrdou kritikou. Většina kurátorů protestovala, že Knight nemá dostatečné množství odborných znalostí, aby mohl rekonstruovat dinosaury. V oblasti paleoartu se ovšem Charles R. Knight stal něco jako Robert T. Bakker později se svou "dinosauří renesancí", jenž dinosaury prosazoval coby aktivní živočichy.

Vliv Charlese R. Knighty byl cítit ještě hodně dlouho. Měl spoustu následovníků, mezi nimi i Buriana. Na následujících několik desítek let výrazně ovlivnil způsob, jakým veřejnost dinosaury a život v pravěku vnímala.

kredit: Charles R. Knight/Wikimedia


zdroje informací:
http://www.csfd.cz/film/10103-cesta-do-praveku/prehled
https://en.wikipedia.org/wiki/Paleoart
https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_R._Knight
D. Naish: DINOSAUŘI, VELKÁ KNIHA OBJEVŮ, 2009
Z. Špinar: PALEONTOLOGIE, 1986
B. Záruba: ABECEDA DÁVNÝCH VĚKŮ, 2006
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.