Autorčini teropodi, aneb vzpomínka na Epi & Lily Teropodkovi

15. června 2016 v 17:25 | Viza |  Autorka
Životní cyklus některých tvorů je zkrátka strašně krátký na to, aby s námi mohli být. Skoro až trestuhodně krátký.

Po 6 letech mě opustil i poslední teropodek, kterého jsem měla v péči. Divoké zvíře, nebezpečný pták, který se vylíhnul v roce 2009 ve velkochovu, aby se nakonec dostal ke mě a žil u mě takovou dobu. Epi prožil opečovávaný život plný peříček, kterými nás obdařoval jednou i dvakrát ročně, byl obklopen zvonečky, které bezmezně miloval a uměl na ně hrát, a na chvilku si život zkrášlil neznámou bílou paní, jenž ho záhy opustila (a odletěla na věčná pole senegálských pros jako první...).

S největší bolestí si uvědomuju, jak se moje kapitola o moderních dinosaurech uzavřela, přesto si jí musím zrekapitulovat a ujistit se, že jsem nikde nepochybla. Přinejmenším, ne v případě mých malých teropodků.

Epi se vylíhnul v roce 2009 v neznámém velkochovu. Byl jako hlavní cena v bingu, kam se tehdy vypravil zbytek rodiny. Ptáček se však ke mě dostal trošku jinak, než jako výhra nebo dárek. Moje příbuzná totiž v bingu vyhrála, ale slepici. Kropenatou. Tu vyměnila za hrdličku, a hrdličku nakonec za modrého samečka andulky. Andulka se jim ovšem po roce zprotivila. Já jenom letmo zaslechla, že mu chtějí zakroutit krkem, protože ho nikdo nechce, a tehdy jsem si ho doslova vydupala. S radostí mi ho přivezli a andulák byl můj. Jen můj. No, dočasně, než si ho oblíbil zbytek rodiny i přes jeho neskonalou hlučnost a komunikativnost. Miloval proso a krosanty, zvonečky a někdo mě utrhne hlavu, ale líbila se mu zrcátka! Zejména ta, která byla obklopená zvonečky! Nikdo neuvažoval nad tím, že bychom mu měli pořídit kamarádku, ale nakonec se tak přeci jen stalo. Byla jí bílá andulka ze zverimexu. Nejspíše se vylíhla ve stejném roce, v jakém jsem si jí koupila, v roce 2011. Zprvu to byla plachoučká slečínka, mlčenlivá. Taková tajemná! A protože byla "bílá jako lilie", tak se jí začalo říkat Lily...

Obě andulky zbožňovali balkon, a hlavně dekorace pověšené na stěně (košíček a letadýlka... no to bylo jejich!). Nejednou jsem zažila infarkt, když byl balkon otevřen dokořán a andulky tam poletovali nebo seděli na kleci, přímo otevřeným sklům. Místo toho se dívali na mě, načepýření, až to vypadalo že říkají: 'Zavři to. Je tu zima!'. Takové okamžiky, kdy se trošku změnila teplota, reagovala hlavně Lily. Otevřené okno? Jekot. Vánek? Jekot. Zapnuté topení v zimě? Jekot, jekot, jekot! Není divu, že Epi seděl na jiném bidýlku...

Bohužel, Lily mě opustila nečekaně v roce 2013, a necelý den později se zdálo, že mi umře i andulák: jeho kroužek, který měl na nožce, se doslova ztratil a jen díky tomu, že se pořád čistil na nožce, jsme zjistili, že mu kroužek přešel přes kloub nahoru. Absolutně jsem to nechápala, jak se to stalo a tak jsem s krabičkou a andulákem v ní, oběhla řadu veterinářů v blízkosti, než jsem dostala kontakt na veterinářku, která byla jediná ochotná kroužek sundat. Po tom jsem dostala vyrozuměnou, že by do rána andulákovi nožka mohla natekla a nejspíše odumřela, nebýt tak rychlého zásahu. Dokonce mi řekla, že za to může člověk, který mu kroužek nasazoval, neboť kroužek byl oproti jeho nožce velký, proto se dostal přes kloub nahoru. Epi si sice den po smrti své kamarádky užil zapatlaná peříčka, a pár dní byl tišší než bylo obvyklé, ale pak se pomalu zase vzpamatoval a stal se z něho ukecaný andulák. Ačkoliv už jsme měli jen jednu andulku, vydržel s námi relativně dlouho a přežil dokonce zvídavé kotě s naprostou gentlmanskou grácií, bez zranění a zbytečného panikaření (a kolikrát si z našeho kocoura dělal srandu, když se mu schovával na dno klece nebo do uzavřené vaničky na koupání).

Bohužel, čas šel, a andulky nežijí tak dlouho. Jen rekordmani. Už poslední rok jsem si všímala, že si moc nepovídá, nepípá, a přestává si hrát se zvonečky. Jen čas od času do nich strčil, ale to bylo vše. Ještě jednou mu vypadalo peří (radost po něm uklízet!), ještě jednou dostal krosant (kdo chce, křičte, ale náš andulák to miloval a nikdy neměl problém a hlavně byl na tom závislej... ukázat krosant a byl váš nejlepší kamarád i když neměl náladu!) a ještě jednou šel spát. Ráno jsem ho ještě navštívila, prákrát mi pípnul v odpověď, a pak přišel jeho čas.
Náš andulák, můj malej teropodek, byl jednoduše hvězda. A uměl být neskutečně fotogenický, ostatně, jedna z jeho posledních fotografií je toho důkazem. Když se trochu připozdilo, tak jsem i Epiho pohřbila tam, kde už na něho čekala Lilynka, aby spolu odletěli na pole věčných senegálských pros...

Epi & Lily Teropodkovi
Lily, 2011 - 2013
Epi, 2009 - 2016

 


Komentáře

1 Alfaraptor Alfaraptor | Web | 15. června 2016 v 21:16 | Reagovat

Krásně napsané, je z toho poznat, že jsi je měla opravdu ráda. Sám vím, jaké to bylo, když nadešel čas obou mých chameleonů.

2 Viza | Mossy Plains Viza | Mossy Plains | Web | 15. června 2016 v 21:30 | Reagovat

[1]: Teď jsem akorát přišla z pohřbu. Pár dnů budu muset hlídat, aby mi ho nějaký psisko nevyhrabalo.

3 Bleskobleska Bleskobleska | 16. června 2016 v 16:02 | Reagovat

Nádherný článek :) Je vidět, že zvíře, které se ti dostane do rukou, se musí mít neuvěřitelně dobře :3

4 Viza | Mossy Plains Viza | Mossy Plains | Web | 16. června 2016 v 16:20 | Reagovat

[3]: Já mám všechny svoje svěřence ráda a snažím se starat, jak nejlépe dovedu.

Navíc, dovést zvíře do jeho konce je vlastně umění každého chovatele zvířat, i když má mazlíčka jen pro radost. I když zvířátko umře, a je smutno, tak člověk někde uvnitř ví, že udělal všechno proto, aby umřel doma a na stáří a ne na nemoc nebo zranění. :)

Takže možná jo. Může za to i mírně nadstandartní péče. :D

5 Martinoraptor Martinoraptor | 16. června 2016 v 23:04 | Reagovat

Překrásné. Jsem si naprosto jistý, že tvůj teropodek byl po celou dobu života šťastný a nemohl skončit v lepších rukách.

6 Viza | Mossy Plains Viza | Mossy Plains | Web | 17. června 2016 v 10:26 | Reagovat

[5]: Ano a díky. Říkám, snažím se o všechny zvířata starat na maximum.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.