The Isle: Early Access - osobní zkušenosti!

13. května 2016 v 17:55 | Viza |  Knihy, filmy a hry
Bylo jedno krásné odpoledne, když jsem si uvědomila, jak moc mě zasahuje nuda. Prohlížela jsem si těch pár her na Steamu, které mám k dispozici, také od Originu a nějaké další, které mám delší dobu a ani jsem se k nim znovu nepřiblížila. Po té, co zmizelo pár nepotřebných her, snad kromě Skyrimu a také Guild Wars 2 (oh, něco jsem na sebe prozradila!), jsem zase začala koukat na to, že není co dělat. Psát se mi na blog nechtělo, na to moje nohy a ruce z práce až moc boleli a mozek vyhasínal jako stará sopka. A najednou jsem si řekla, že to zkusím; že zkusím The Isle...

Už dřív jsem se v pár soukromých rozhovorech nechala slyšet, že The Isle rozjede můj počítač leda za sto let..., jenomže BestInSlot, everythingRIOT, GamingBeaver - ti všichni tři a další mi zvedali jen větší chutě to vyzkoušet. Samozřejmě jsem byla smířená s tím, že tak dokonalou grafiku jako měli oni (více méně...) by i tak ta moje část hry u mě na PC neměla! A že je s těmi stíny a světly hra mnohem zábavnější...

A tak jsem to udělala. KOUPILA jsem The Isle za nějakých 19,55 eu,- (což je, tuším, asi nějakých 520 kč,-) a začala jsem stahovat. Odešla jsem ještě pro něco dobrého do obchodu s tím, že hra snad bude stažená; ani jsem se nedívala na to, jak je velká. O požadavcích jsem věděla dřív, každopádně mi při doporučených 8GB RAM vypadli oči. To můj počítač nemá! Natož gr. kartu GTX... Ne že by to bylo něco supermoderního, každopádně, můj počítač nedosahoval ani minimálních požadavků, a ani těch nejminiminiminiminiminimilíčkovaných... navíc, hra je v Early Access, takže jsem do toho šla i s tím, že v nejhorším je to 'jen' pět set korun, přece. A když to nepojede, stejně to nebudu moci vrátit (úskalí většiny obchodů jako je Steam...), a tak si to nechám až na nový, lepší počítač.

Sotva jsem se vrátila, vyskočila "obří cedulka o velikosti ptačího bobku", že je staženo. Povypínala jsem veškeré programy, nechala chrchlající počítač se uklidnit z jeho hořkého astmatického záchvatu, a já na tu ikonku s jakýmsisaurem klikla...



V naprostém klidu jsem si vychutnávala vínečko jako dámička, a s trpělivostí Revolver Ocelota (byl trpělivej, ne?) jsem čekala, až se obludnost v mém počítači načte. Ne že by se mi přitom nechtělo spát...

Jakmile počítač začal hrčet, pochrhlávat, bylo mi jasné, že je zle, každopádně, hra vyskočila, obrazovka zčernala a světe div se, pustila mě do menu! Nic extra, jen obyčejné meníčko s nastavením, exitem a spuštěním hry. Jenomže mi bylo jasné, že jestli jí spustím, všechny větráky pojedou na maximum, aby se počítač ochladil a ten astmatik bude naříkat a sténat, dokud se sám nevypne. Nebudu ho tolik týrat hned na začátku, nejsem Tyrannosaurus (ještě ne!), řekla jsem si a v nastavení jsem před spuštěním všechno stáhnula na low (nejnižší volitelný level...). Poupravila jsem si klávesnice a trvalo mi dlouho, než jsem přišla na to, že upravit si zkratky pro čtyři komunikační zvuky bude trochu problém, stejně tak s přikrčením či změnou pohybu v trot (nezlobte se, ale neumím si představit, jak někdo aktivně mačká vedle WASD - základní pohybová klávesnice - ještě Z, F, G nebo H. Takže Z se přesunulo na CAPS, sprint zůstal tradičně na "šiftu" i s krčením se na CTRL..., H pro odpočinek jsem přesunula na R. F (pro základní zvuky) zůstalo a G pro "fingovanou oběť" (kulhání) taktéž zůstalo na svém místě, protože mi ucházela stejně jeho skutečná funkce. O tom ovšem později...

A začalo to. Stačilo kliknout play, vybrat si server (na PING jsem se moc nedívala, stejně jsem se úspěšně dostala i do serveru LA a NY..., o australských serverech nemluvím...). Najednou mě to skoro pět minut pouštělo do menu...

Výběr dinosaura!

Oh! Ugh...

Hádejte, koho jsem si zvolila prvního. Nic většího, než slepicidního býložravce s obličejem veverky stažené z kůže - DRYOSAURA! Výběr byl sice velký, ale já chtěla začít skromně, s něčím malým, co se schová nebo rychle uteče. Zbarvení jsem vybrala hned; zelené, protože kam jinam zapadne než do trávy?

U zbarvení musím poznamenat, že nyní, když už hru hraju trošku déle, vím, že lidé volí stále dokola stejné barvy, pokud si chtějí hru náležitě užít. Bílé (albíny) vidíte na míle daleko, stejně tak jiskřivě ohnivé nebo strakaté. Každé zbarvení je ovšem lze použít a využít skvěle na některých terénech. Údajně se chystá nová mapa. Mohli by sem zapadnout hnědé, rezavé až pískové barvy, které prozatím v zeleném terénu příliš neschováte (nemluvím o neonových barvách). Se strakatým herrerasaurem jsem se ovšem dobře skryla na kamenitém terénu a že kolem ně lovící T-Rex prošel skutečně bez povšimnutí, ačkoliv by se dalo mluvit o štěstí.

Jakmile bylo po výběru, hra mě vpustila dovnitř. Neprohlížela jsem ostatní modely, protože jsme byla žhavá vidět, jak to funguje. No... funguje!

A dokonce plynuleji, než jsem čekala!

Hned zkouším zvuky, protože mě upřímně zajímalo, jak to bude znít na mých starých dřevěných REDSTARkách, fungující skoro deset let. Samozřejmě, tím jsem chtěla i ostatních asi 80 hráčů upozornit, že jsem tam taky, jenomže jak jsem brzy zjistila, ne všechno funguje. Zvuky, které měli být na klávesnicích 1, 2, 3 a 4, jednoduše nefungovali. Inteligentní žena ovšem vymyslela F1, F2, F3, a F4 a tak ta ještě více inteligentní žena všechno přepsala. Jaksi mi došlo, že ne všechny hry spolupracují s francouzsko-českými klávesnicemi. Hned na to jsem si užila parádně ozvučené dinosaury a hlavně okolí. Žádná hudba, jen zvuky divokých lesů okolo vás.

Jakmile jsem si zvykla, že při sprintu je docela složitější ovládat malého dinosaura, vedený vaší myší, a je ještě složitější ho nakrmit, což se obecně stalo problémem u většiny dinosaurů, za které jsme dozatimně hrála...), jsem začala pobíhat celá šťastná sem, a tam, a křičet s dryosaurem na celé okolí! Vždyť mi jelo THE ISLE!

Najednou se však předemnou v trávě (dokonalost sama, která je skutečným přítelem malých dinosaurů!), se zvedl DIABLOCERATOPS! Docela jsem se hráče lekla, protože už předtím jsem slyšela ozvěny, které do systému ambientu nepatřili a nesli se nejspíše napříč mapou. Hráči se okamžitě spřáhli a putovali spolu napříč - hledat vodu. Jenomže takové veselé toulky, řvaní jednoho na druhého, nakonec stejně musí skončit a to v momentě, kdy si druhý zlomí nohu.

Musím uznat, že při menším nevybráním skoku je zlomenina hned jasná a váš dinosaurus pokulhává, frká a dělá jiné zvuky, pokud mu i pomůžete. Hojí se docela dlouho, alespoň dvacet minut (netuším; stalo se mu to vždy jen u malých dinosaurů, ale pak se po nějaké době zahojili a chodili zcela normálně). Po tu dobu nejste schopní běhat, jen žrát a pít a odpočívat a pokud máte to štěstí, uniknete nějakému dravci v hustém porostu. Později se mi tenhle všudy přítomný travní faktor stal kolikrát skutečně zachráncem, zejména pro mé menší oblíbence... Ne vždy, samozřejmě. Kamerou jsem si nyní zvykla pravidelně otáčet a kontrolovat okolí; trávu využívají menší dravci a dokonce i velcí, jako je Carnotaurus, se tam bezpečně schová, zvláště, když má vyhovující zbarvení. Mě a mémi diabloceratopsímu komrádovi nezbylo nic jiného, než utíkat mezi stromy. Úkryt vážně před hráči nenajdete, vědí, kde vás hledat, tenhle ovšem nevěděl, že běhat po ostrém svahu není dobrý nápad. Dryo se jako na zavolanou zahojil v momentě, kdy byl Carnova hlava přímo u jeho drobného ocásku! Samozřejmě, i přes útěk, se do něj pustil Diablo, který to odnesl šrámy, jenž se na textuře dinosaura objevili, dokonce za sebou zanechával krvavé stopy. Dodnes mi přijde, že někteří dinosauři krvácejí nad rámec svého množství...
Když se zdálo, že se nedopajdáme ani na nejbližší kopec, protože i kulhající a sténající Carno má pořád delší nohy než my dva dohromady, se moje kamera zatřásla. Nevšimla jsem si, ale prošli jsme přímo vedle rozzuřeného Puerta (Puertosaurus), který se jednou, dvakrát zvedl a kolem nás proletěl mrtvý Carno. Ne že bych se bavila, protože Dryo si opět zlomil nohu... Následovali jsme s Diablem svého zrůdně obřího kamaráda Puerta skrze husté lesy k vodě. Mě ovšem došla s kulháním trpělivost a ačkoliv byla voda po padesáti minutách konečně na obzoru, rozhodla jsem se spáchat SUICIDE - sebevražda, za pomocí příkazového řádku, jednoduše řečeno commands... Pokud vám totiž zdraví do určité hodnoty klesne (a po pokousáním Carnem - to jsem nezmínila?), dá se tohle jednou za čas použít. Nakrmíte dravce a pokud budete na sp (spawn point) někde poblíž, určitě utečete dřív, než si vás všimnou... Někteří hráči na těch místech záměrně čekají.

Při téhle první hře jsem byla natolik nadšená i po dobrovolné smrti svého Dryo, že jsem zkoušela většího býložravce, tentokrýt pachycefalosaura (Pachy, Pachy!). A hned jsme zemřeli díky setkání s allosaurem - POČKAT, nemluvila jsem o něčem, že hráči na těch místech záměrně čekají?

Nadále se mi to povedlo dvakrát i s triceratopsem, s nímž jsem vběhla přímo mezi smečku tyrannosaurů. Nejdelší hry jsem prozatím měla s tyranosaurem samotným (dokonce se z toho může stát tak realistická hra, kdy společně s dalším hráčem putujete přes celou mapu a lovíte na okrajích lesů, kde jako zelené příšery dokonale splýváte, a ještě stíháte vyhánět jiné tyranosaury a velké dravce). Nutno dodat, že tohle je jediný dinosaurus, kterého na dálku rozpoznáte za pomocí zvuků, dokonce i krokem.

Za odzkoušení stál i Gallimimus; rychlá potvora s křiklavými barvami, která se mi hned na začátku střetla s nas*ným (naštvaným...) terizinosaurem. Těm je skutečně radno se vyhnout, pár ranami dokážou srovnat jakéhokoliv dravce (když se dobře trefí). Hru už jsem si zkusila i za něj a sotva vás uvidí, prchnou. Stalo se mi to na lokaci známé jako Spawn Lake (SL zkráceně...), kde se hromadí dravci i býložravci, probíhají obrovské bitvy a šarvátky. K tomuto místu směřují všichni, jakmile jsou ve hře! Většinou se orientují podle "prstových skal" okolo, pod nimiž obvykle je nějaké jezero. Je tu něco jako rozcestí, Cliff Lake nebo někdy také Crossroad Lake (CL), avšak hojněji jsem si všimla zkratky CB (Cannon Ball). Dnes je to jezírko někde v lesích, bohužel, v životě jsem ho nenašla. Nadále je tu ještě Twin Lakes, zkratkou TL, nebo TW, i když hráči si zvykly říkat jenom twins; obrovské jezero s ruinami kdesi v lesích. Včetně průsmyku k velké skále Rock, stojící uprostřed plání (a odtud už dále k SL...). Pohybuje se tu opravdu hodně hráčů, takže jsem v další moment čekala, že mi počítat spadne; nestalo se...!

Ze svých zkušeností, těch málo, co mám, jsem si uvědomila, že The Isle bude možná mezi survival žánry jedna z těch unikátních, a to ještě není v plném znění. Aktuálně pouze vím, že se do hry chystá nejen nová mapa a nějaké změny, ale hlavně Quetzalcoatlus, k němuž měli někteří testeři dávno přístup. Mě se bohužel tohle létající žirafí kuřátko nepovedlo spatřit, místo toho jsem měla štěstí vidět desetihlavé stádo puertosaurů, kteří s absolutním klidem ožírají s dalšími býložravci okraj lesa a opodál jednoho tyranosaura s kořistí, a kroužící smečku Carnů - ty jsou ve hře nespravedlivě popisování jako "rats" - krysy, spíše krysáci. S názvy si nepolepšil ani theriz; těm se prostě říká krocani, turkey... Jenom tam můžeme s Puertem projít skrz! Ha! Zůstala po nich dokonale prokousaná cesta skrze celý les!

V poslední době jsem si hodně oblíbila stegosaury; nejenže jsou málo vidět, ale jakmile se k někomu otočíte zády, sami vidíte, jak hráč s predátorem přemýšlí, pokouší se k vám dostat ze strany či zepředu, jak se k vám dostat co nejrychleji, aniž by neriskoval zranění. Dost možná vás ve hře zabije totiž krvácení, než zranění samotné...

Upřímně, časem jsem zjistila, jak těžké je změnit strategii pro jednotlivé dinosaury; hrát stejně se totiž upřímně nevyplácí. Ke každému dinosaurovi vás napadá spousta způsobů, jak ho udržet naživu, ale ne vždy vám to vyjde. Například, u zmíněných carnů, bylo nejlepší chovat se jako mrchožrout ve velkém. Ne vždy vám ovšem krádež potravy vyšlo; například já měla v podobě Alla velké problémy s herrerasaury, kteří vyrazili jako mrchožrouti. Skupina hráčů se objevila v momentě, kdy se hlava otočila někam jinam. Za pár momentů bylo po těžce uloveném Shantim (Shantungosaurus)...

Nemůžu hru pořádně ohodnotit, protože si jí přeci jen graficky příliš neužívám, každopádně, jako herní zážitek je to pro mě něco nového, neuvěřitelného, něco mírně splněného. Zvláště se mi líbí fakt, že neslyšíte nic; žádné zbytečné zvuky, žádnou otravnou hudbu a vše je lazeno tak, aby každý hráč našel své místečko a objevil vlastní způsob přežití, i jiné, než ve skupině, ačkoliv tohle je vaše šance.

A šance přežít jsem si časem zvýšila; hra je stavěná tak, abyste co nejrychleji vyhledali někoho, kdo se s vámi potáhne napříč rozlehlými mapami. Jedna z nich, která je zasazená do smíšených lesů vysočin, má natolik rozmanité terény, že je neskutečně snadné se tu ztratit a zabloudit. Jenomže stačí tu vybrat směr, a někam snad dojdete - k vodě, ke stádu do bezpečí, nebo pro kořist. Vždy někoho najdete. Věřím, že po čase, až budou vznikat i oficiální servery, které budou výrazně stabilnější, se hráčů namnoží mnohem, mnohem více a s příchodem lidí na The Isle... ...

Na The Isle jsem prozatím jako Viza |CZ|. Myslím, že se tam akorát vypravím...!
 


Komentáře

1 Ankylosaurus Ankylosaurus | Web | 17. května 2016 v 19:52 | Reagovat

Zajímavá hra :). Já osobně bych si ale asi vybral nějakého dravce :D.

2 Viza | Mossy Plains Viza | Mossy Plains | Web | 18. května 2016 v 13:30 | Reagovat

[1]: Jo, jo, a pak zjistíš, že nemáš co žrát. :D

3 Ankylosaurus Ankylosaurus | Web | 18. května 2016 v 20:55 | Reagovat

Zatím nevím. Jinak, celkem se mi tam líbí ten Austroraptor, myslím si, že by byla prča za něj hrát :D.

4 Viza | Mossy Plains Viza | Mossy Plains | Web | 22. května 2016 v 18:26 | Reagovat

[3]: Za ně je hra docela zábavná, jsou na druhém místě nejroztomilejších zvuků; první ovládl jak jinak, Dryosaurus. :D

Na druhou stranu, tyhle potvory se na jiných hráčích vozí pro zábavu. Využívají je jako "bus na krátké vzdálenosti". Každopádně, problém je s útokem ze vzduchu, protože ne vždycky se trefíš a každý výskok bere energii. Jako samostatní lovci fungují hodně špatně, takže je lepší s nimi být v co největších skupinách. :D

Mě baví hrát za karnotaury a to stylem "vulture", protože do boje se tyhle rychlonožci vážně nehodí. Jsou na dva, tři zásahy od t-rexe, a jdou k zemi. :/ Ale jako mrchožrouti a příživníci, nebo ve velkých skupinách, to už je o všechny chlupy aj na zadnici. Lidi je nemaj rádi. :D

5 Ankylosaurus Ankylosaurus | Web | 22. května 2016 v 20:32 | Reagovat

Celkem se mi tam líbí i Allosaurus, Tyrannosaurus, Stegosaurus, Ankylosaurus nebo Shantungosaurus. Viděl jsem už pár videí. Líbila by se mi celkem strategie takového skrytého lovce v lesích :D.

6 Ankylosaurus Ankylosaurus | Web | 22. května 2016 v 20:34 | Reagovat

Jo jinak, už jsi slyšela o nové knize Vladimíra Sochy? Já ji už mám doma, je skvělá :D.

7 Viza | Mossy Plains Viza | Mossy Plains | Web | 22. května 2016 v 20:40 | Reagovat

[5]: Jo, skrytý lovec... Můj rekord byl sedění se zeleným carnotaurem na otevřeném prostranství. :D Asi dvacet pět minut, než si mě všimnul větší dravec.

Nejlepší jsou dryosauři, ty schováš kdekoliv. Asi jsem úspěšná v hraní za něco malé a nenápadné... <D

[6]: A ne, nemám. Zítra jedu do města podepsat dodatek. Už dřív jsem plánovala, že se poohlídnu, ale u v Lískovci je jen takovej malej obchůdek s knížkama, ale vím, že v Dobrovským jeho knížky seženu vždycky, takže poletím asi tam a od tama domů. <)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.