Poslední dny dinosaurů, V. Socha

31. května 2016 v 23:01 | Viza |  Knihy, filmy a hry
autor: Vladimír Socha
rok vydání: 2016, Radioservis
originální název: ---
počet stran: 320

Napínavý sci-fi thriller zasazený do období pravěku se znaky světa moderního i prastarého. Poutavý boj o přežití v dávnověku za použití prostředků moderní civilizace.

Čtveřice lidí, sestávající z experta na přežití, astronoma, geologa a paleontoložky, využijí omezenou možnost funkčního stroje času a rozevřenou branou do minulosti projdou do světa končící doby dinosaurů. Ocitnou se takřka bezbranní v době druhohorní éry, kdy je gigantický asteroid již na dohled od Země. Čtveřice trosečníků v čase tak musí napnout všechny síly a využít své schopnosti i znalosti na záchranu před nejstrašnějším kataklyzmatem, jaký dosud rozvinutý život poznal. Avšak ani blížící se posel smrti z vesmíru není nakonec tím nejvíce fascinujícím objevem.

Upozornění: Na následujících řádcích se mohou, ale nemusí, vyskytnout SPOILERy knihy! :)


Tak, pane Vladimíre, tohle mě napadlo kolikrát taky; co kdybych sama - jakkoliv - vlezla do druhohor? Sice mě nikdy nenapadla zrovna křída, kdy ti nejnebezpečnější dinosauři lezli ven jak žížaly po dešti, každopádně, už v moment, kdy se na WP (Wild Prehistory Fórum) objevilo oznámení, že vyšla další kniha o dinosaurech a zvláště tady, u nás, v České republice, a že je to prý román jak prase, tak jsem nad tím zaváhala. Upřímně, zaváhala.

Naposledy mě zaujal pouze Crichton, a jeho Ztracený svět: Jurský park, a vrcholem prehistorických románů tady u nás se stal Eduard Štorch a jeho Lovci mamutů. Ještě jsem stihla narychlo zvládnout během minulého roku i sci-fi román Godzilla podle filmové předlohy. Celkově jsem se odnaučila očekávat od novodobých spisovatelů velké věci; i těch, co spoléhají jen na fantasii (tady se můžete jít vycpat; Tolkiena a Sapkowskiho prostě nedostanete! Nikdy! Ne! Rr!). Ale říkala jsem si, že to může být příjemné zpestření večerů a pracovní přestávky a není divu, že při toulkách po České - mimochodem, krásné náměstí v Brně - jsem zašla do Dobrovského, nu, třeba tady najdu něco zajímavého. Knihy o dinosaurech, i těch trošku lepších, jsem se naučila hledat v dětském oddělení, kde jsem našla mimochodem Úžasný svět dinosaurů a Dinosauři od Pekelného potoka... též Sochovi knihy.

Knížku jsem si společně se Silmarilionem (a na ten jsem se těšila víc...!) spokojeně odnesla domů. Nejprve jsem samozřejmě začala prozkoumávat onen Silmarilion, jenž je pouhým dodatkem k "pravěku" Tolkienovi Středozemě..., a teprve večer jsem si všimla, že mám v tašce ještě jednu knížku... Jak se tam asi sakra dostala?

Když jsem začala číst na první pokus ještě ten den večer, otravovali mě dvě můry, třetí narážela bezhlavě do stěny, kocour běhal po pokoji a lovil je. Jestliže chtěl zrovna spisovatel v mé knížce popsat dobrodružný příběh, měl si sednout u mě na rozvyklanou židli a sledovat kocoura. První stránky jsem jenom únavně přežvykovala a pokoušela jsem si vůbec vybavit rádoby středovou hrdinku Torrensovou. Než jako zkušenou vědkyni jsem jí na začátku vnímala jako rozjívenou puberťačku. V hlavě se mi zformoval obrázek ne ženy, ale Jane. Té mladé Jane! Té tyranosauří Jane... Upřímně, jestli chtěl Socha dotáhnout na složitou úroveň čtivosti Tolkiena, téměř se mu to povedlo, přinejmenším v prvních dvou kapitolách, a ačkoliv jsem v některých momentech bolestivě trpěla ukecaností ústřední postavy Torrensové, jejíž přemoudřelost mi čas od času skutečně trhala vaječníky, objevili se ještě další tři poměrně důležité, avšak mužské postavy; svalnatého Půlkruťase, či co vlastně byl, přemoudřelého Zaďouše, a tak nějak na všechny-strany-čumícího Hvězdárníka. Ale skutečná legrace začala až tam, kam chtěli - v pravěku.

Jak si pomalu postavy uvědomili, není všechno tak růžovoučké a skvěloučké, jak se zdálo. Chvilku jim trvalo, než se zorientovali. První chvíle jsem pozorovala de-facto jejich flákání se v křídové krajině. Onen Půlkruťas to měl sečtené hned na začátku. Ne každému se líbí svaly a to jsem si myslela, jak si ho jediná ženská bude prohlížet skoro až zálibně. Přece jen to byl exot...

Nicméně, pomalu to začínalo dostávat obrátky. Mezitím co jsem začínala knihu tiše odepisovat jako naprostý odpad, který se Sochovi nepovedl, ačkoliv jeho předchozí knihy, jako Dinosauři od Pekelného potoka, jsem celkem s oblibou prolistovala ještě několikrát, jsem se vyšplhala k nějaké 70 stránce. Pár slov a začínalo mě to nadzvedávat. Probudila jsem se z jakéhosi umírajícího nadšení a dostala se do tranzu. Ani nevím jak, dostala jsem se během pár chvil až na 150 stranu. Začínalo se to skutečně měnit. Moje předchozí hrůzotuchy, utěšované myšlenkou, že to stálo pár korun a můžu to kdykoliv někomu dát, začínali opadávat. V práci, kam jsem si knížku nevzala, jsem tak pořád přemýšlela o tom, kdy se k té knížce sakra dostanu...

Upřímně, Socha mě dostal zařazením nejnovějšího opeřeného dinosaura (kuck, kuck, peříčka...!), jenž se mohl sice objevit párkrát-víckrát, a chovat se více šikanózně, nebýt Půlkruťasovi hračičce, akčností při probíhávání stádem ceratopsidů (většinou se běhává jen před tyranosaurem, nemám pravdu?). Mimochodem, to byla jedna z chvil, u kterých jsem chtěla vědět, jak to dopadne! No... dopadlo to. Nakonec ano. Jak jistě z anotace víte, nejde zase o výlet do křídy jen tak. Po celou dobu tam máte člověka, který-čumí-všude, a hlavně nahoru ("Watch the skies, traveler!"), a který tak nějak uvnitř společně s ostatními ví o největším průseru v dějinách historie dinosaurů. O tom-co-přiletělo-tam-zezhora... Z hrdinů se stali během moment závodníci. Původní úkol Tam a zpátky pro Šílenouše, se musel zvrtnout v úkol Tam a zpátky sakra-hodně-rychle i bez Šílenouše!

A z vědců se stali maratonští vědci. Nejeden byl poštípaný, pokousaný, poškrábaný, a tak každá jednotlivá postava dostala pořádně zabrat. Každý jejich krok byl autorem pořádně odůvodněn, a je pravodu, že všudypřítomné vědecké průpovídky začali příběh v několika místech hodně drsně narušovat, a přiznám se, že tyto důležité poznatky jsem s radostí přeskočila, abych věděla, co se konečně děje! Jak to dopadne!

Dopadlo...

Socha mi vyrazil dech zejména finální částí knihy. Už se sice pár náznaků během knihy objevilo, a tak byl tenhle skutečný bonus v knize více méně předvídatelný, každopádně, vše do sebe zasedlo tak krásně, až jsem autorovi dokázala odpustit ty první dvě kapitoly... (spoil) Nebudu mluvit o bonusu, k tomu se určitě dopracujete sami, ale budu ještě v pár slovech vychvalovat napětí posledních pár stránek, kdy jsem živě viděla a hlavně slyšela ve své vlastní hlavě dunění země všude okolo, jekot a řev, chrčení a vše ještě jednou přehlušované dunění a odlétající hlínou a zeminou... A pak následoval ještě jeden bonus, u něhož jsem - s prominutím - čůrala pobavením, stejně jako u pár hlášek, které postavy místy jednoduše vyhodit museli.

Velkolepé finále knihy bylo to, co mě přesvědčilo, že tahle kniha vážně stála za to... Někdo na Wild Prehistory se dokonce zmínil, že by to stálo za zfilmování. Námět cestování v čase tu byl několikrát. Cesta na samotný konec druhohor ovšem ne a svým způsobem prehistorická hobití cesta určitě také ne a s těmi "bonusy" navíc...? Jistěže by to moderní technologie hollywoodu dokázala oživit na takové úrovni, aby to trhalo rekordy v kinech...! Dokážu si to představit! Živě si umím představit sebe s 3D brýlemi, obří náručí popkornu, zadnicí vyvalenou v sedačce a v druhé ruce velkou colu, vedle sebe nervózní lidi a dunící zvuk všude okolo... Tak, jak jsem ho slyšela ve vlastní hlavě při čtení... Jen to do ruk, PROSÍM, nedávejte prvnímu režisérovi, kterému se to zalíbí.

Knihu si pořídíte prakticky kdekoliv, zejména u Dobrovského, kde jsem jí příkladně koupila já za přibližných 260,-. Určitě se poptejte, kde jí mají, protože já ji našla sice na oddělení novinek; je díky obalu relativně nenápadná, ačkoliv měla svůj vlastní stojánek u schodů... Asi chce ta kniha sama přežít. :)

Kniha Poslední dny dinosaurů si zaslouží po dočtení zcela jistě kladné ohodnocení, a částečně i za to, že se na trhu moc dobrých knih o dinosaurech neobjevuje...

Hm... Nebo ano?
*kniha Poslední dny dinosaurů zapadla do malého prostoru do police na své vlastní, čestné místo, hned vedle titulu Ztracený svět: Jurský park*
 


Komentáře

1 Ankylosaurus Ankylosaurus | Web | 1. června 2016 v 20:46 | Reagovat

Knihu mám také doma, ale ještě jsem nedočetl. Vědecké vsuvky mi nevadí, alespoň se čtenář taky něco dozví - mimochodem to je skvělý způsob jak ukázat i laikovi kouzlo paleontologie. Kniha se autorovi rozhodně povedla.

Malý překlep jsem našel v této větě:  Každý jejich krok byl autorem pořádně odůvodněn, a je PRAVODU, že všudypřítomné vědecké průpovídky...

2 Viza | Mossy Plains Viza | Mossy Plains | Web | 1. června 2016 v 21:44 | Reagovat

[1]: No, mě to opravdu rušilo, když došlo konečně také k nějaké pořádné akci. Najednou se něco děje a pak se tam rozebírá nějaká vědecká domněnka. Konec akce o tři stránky dále. :DD

3 Martinoraptor Martinoraptor | Web | 3. června 2016 v 22:29 | Reagovat

Páni, to vypadá zajímavě - raději si to nebudu ani pořádně číst (pro případ, že by se spoilery vyskytly) abych si nezkazil překvapení, ale prvních pár vět mě dostatečně navnadilo.

Mimochodem, znáš knihu Červený raptor? Je to sice trochu jiné než Jurský park, ale taky jeden z nejpěknější románů o dinosaurech jaký jsem kdy četl a mohl by zaujmout.

4 Viza | Mossy Plains Viza | Mossy Plains | Web | 4. června 2016 v 0:29 | Reagovat

[3]: Od Bakkera, znám. Ale nečetla, je prakticky nesehnatelnej. :)

5 Tom Tom | 6. června 2016 v 15:26 | Reagovat

Pozor na tvrdá a měkká "y/i", dělají Vám dost problémy :-) Jinak souhlas, kniha je skvělá!

6 Vladimír Socha Vladimír Socha | Web | 10. listopadu 2016 v 14:55 | Reagovat

Děkuji za vcelku pozitivní hodnocení. Jsem rád, že se kniha (až na ten vleklejší začátek) líbila :-) Momentálně přemýšlím o možném pokračování, ale záleží hlavně na nakladatelství. VS.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.