Návštěva Dinoparku Praha (Harfa)

1. prosince 2015 v 9:08 | Viza |  Výstavy a dinoparky
Od otevření Dinoparku ve Vyškově už pár let uplynulo, a za tu dobu jsem tam byla pouze jednou. Po ČR se jich pak vyklubala další řádka, a nakonec se vylíhl i ve Španělsku. Při své cestě na západ České republiky jsem projížděla Prahou, a protože setkání s matkou a babičkou svého přítele se neslo v nákupním duchu (jemuž jsme zrovna ani jeden neholdovali...), a náhodou jsme se ocitli v Harfě, bylo zkrátka naší "povinností" se zabavit jinak. A Dinopark byl zkrátka skvělá zábava!
Dinopark v Praze má jednu vlastnost, která ostatním dinoparkům: je otevřen i v zimním období. Cena vstupného je na ten plácek skutečně trošku víc, a nebojím se říct, že solidně předražená (všechna čest; v Praze je draze je téměř pravdivé pořekadlo...). Jenomže ani jeden se v betonové džungli Prahy nevyznáme, nikam jinam bychom ani nemohli, a tak jsme 150 korun jako dospělý zkrátka vysypali.

Hned na začátku mi přišlo, že jsme vstoupili jen na dětské hřiště; o tom, že dinosauři z různých časových období jsou rozházeni podle toho, jak se to hodí, nemluvě. O šerednosti některých modelů se rozepíšu dole, ale začnu tím, co bylo nejhezečí - nejpovedenějším! To byla hlava tyranosaura u brány (kéž by takto vypadali všechny modely, skučela autorka...). Na začátku vás vystraší dva strašně škaredí brachiosauři, nebo spíše jejich minikopie. Příliš pozornosti jsme jim nevěnovali a vydali jsme se doleva okolo stáda chasmosaurů, přešli jsme most a s otevřenou náručí nás vítal Therizinosaurus. Jeden z modelů, u nějž jsme se zastavili, protože byl skutečně impozantní! Pokračovali jsme dál po levé straně, přešli jsme další most kymácející se nad vodou a nad hlavou nám zabručel Diplodocus. Popravdě, jeden z těch nejškaredějších modelů. Kdyby se podle něj psal popis diplodoka v knížkách, zněl by asi takto: měl masivní hlavu, tlusté, krátké nohy, ze stran ploché tělo, dlouhou hrudní a břišní část a ocas jako kladivo. Velikost byla sice ochromující, ale jeho provedení tak fantastické vážně, ale vážně nebylo. U jezírka, nad nímž jsme se zrovna houpali na onom mostíku, na nás z vysoké traviny vykoukl schovaný další Chasmosaurus. Alespoň jedno veselé překvapení!

Pokračovali jsme dál, jen abychom bez větší pozornosti prošli kolem stegosaurů a zastavili se nad obrovským spinosaurem. Spinosaurus sice neměl dlouhé zadní končetiny, spíše přesný opak, ale jako model byl naaranžován skutečně skvěle, málem bych uvěřila, že to bylo jeho prostředí mimo vodu (možná jej měli přesunout k jezírku a useknout mu nohy...). Chvíli jsme u něj postáli, než jsme uslyšeli hluk za našimi zády: stádo dětíčkosaurů! Neprošli bránou a už jsme o nich věděli, jsou totiž nesmírně hluční a aktivní. Nesežerou vás, ale pokud si nedáte pozor, vběhnou vám do cesty a ne-symbioticky žijící učitelkodonti určitě. Raději jsme se rozhodli posunout. Vzali jsme to přes malou muzejní halu, obrátili se okolo kostry "shunosaura" a v téhle lokaci jsme spěchali navštívit ještě krásný model quetzalkoatla. Stačilo, aby byl o kousek vyšší a byl by vskutku impozantní. Opouštěli jsme lokaci přes most kolem diplo-skoro-doka a šli jsme na druhou stranu.

Tady nás vítali dva plateosauři, a o kousek dál mamenchisauří trpaslík hned vedle tyranosaurů, k nimž jsme se obloukem nakonec vrátili. Vzali jsme to obloukem zpátky a zastavili se u nich. Asi nedospělci, hýbali se hodně akčně, až se jeden model zasekl s hlavou dole a upřel oči na... na klacík! Vážně. Druhý model se hýbal vesele dál, avšak tenhle zamrzl s pohledem upřený na vybělený kus klacku pod ním... Sauroklackos. No nic, pokračovali jsme.
Čekalo nás asi to nejhezčí - alosauři. Samec byl pevný model, stojící na místě, a kromě vrčících a syčících zvuků (a to mi nahánělo husí kůži), nás přivítala ještě ležící samice alosaura. A pak se na nás podívala a docela hlasitě to zapraskalo v reproduktorech. Škubala hlavou, hned nám došlo proč - ona alosauří dáma totiž ležela vedle hnízda, u něhož bylo uložené čidlo, ale to by nebylo všechno. V hnízdě bylo naaranžované čerstvě vylíhlé mládě alosaura, na který byl asi nejhezčí pohled z celého dinoparku.

Žádný z modelů se příliš realitě nepřiblížil. Ráda říkám, že vše je o prachách a byznysu, ale existují desítky šikovných ruk, které by dokázali modely dinosaurů přiblížit realitě o kus víc. Většina českých dinoparků začíná za polskými a jinými zahraničními hrubě pokulhávat. Nejkrásnější dinopark, co tu kdy vznikl na našem území, byl v Boskovicích, a pro nás všechny, byl zrušen.

Dinopark Praha je zkrátka jen průměrným zabijákem času, který naší dinokomunitě asi nic nového nepřinese. Pro malé děti to snad může být pěkná zábava... jen bachana na to jezírko.

A také: přestaňte, milý návštěvníci, ničit modely. Je to příšerné přijít k mamenchisaurovi s poškubanou hlavou a vidět do jeho "mozkovny", nebo navštívit model dinosaura bez zubů. I když Dinopark není zrovna stoprocentní, prosím, uvědomte si, že na něm někdo pracoval, a také, že zlomené zuby dinosaurů, které někde doma pak pohodíte jako "fosílii", nebudou mít nikdy hodnotu vyšší než jako kus umělé hmoty... Vlastně mi důvod trhání zubů dinosaurům skutečně uchází...
 


Komentáře

1 Alfaraptor Alfaraptor | Web | 1. prosince 2015 v 17:06 | Reagovat

Chudinka T-rex asi čekal, jestli mu ten klacík nehodíš. :D

2 Jana Š Jana Š | Web | 14. srpna 2016 v 13:59 | Reagovat

Na Harfě jsem ještě nebyla, ale chystám se tam. Zatím jsem navštívila Liberec a Plzeň a tedy Plzeňský se mi líbil moc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.